Encyklopedie rostlin: netřesk střešní odežene blesky...

Netřesk střešní už podle názvu lze pěstovat nejenom jako skalničku, ale též na kamenných zdích bez ohledu na to, zda poroste na jejich vrcholu, nebo z boku ve spárách mezi kameny. Přímo na střechách se dnes už většinou nepěstuje, ale v dřívějších dobách se často objevoval na vesnických chaloupkách jako přirozená ochrana proti bleskům, které zelená dužina odpuzovala. Od toho také pochází jeho pojmenování „ne–třesk“.

Patří do rodu sukulentních rostlin z čeledi tlusticovitých, takže je příbuzný třeba s aloe. S žádnou blízkou rostlinou si ho však nemůžeme splést, jeho typické přízemní růžice z dužnatých listů pozná každý laik. Je to víceletá rostlina, ale nejedná se o trvalku. Růžice po několika letech vyžene květ na vysokém stonku a po jeho zavadnutí odumře. Vzhledem k tomu, že netřesky vytvářejí trsy, které nikdy nevykvetou současně během jednoho roku, jejich život pokračuje dál.

Rozšíření
Netřesky rostoucí ve volné přírodě jsou převážně horské rostliny, které se často uchycují pomocí kořínků ve spárách mezi kameny. Hojně se vyskytují v Iránu, Maroku, ale též v horských částech Evropy včetně naší republiky. Setkáme se s nimi převážně na Moravě, často je však objevíme i jinde na skalních útvarech – zejména v krasových územích.

Doba květenství
V našich podmínkách kvete obvykle od června do srpna.

Pěstování
Netřesky nejsou vůbec náročné na pěstování, milují slunná a suchá místa, kde je propustná písčitá půda. Mohou však růst mezi kameny nebo na zídkách, kde do spár trochu země udusáme. Jakmile zakoření, nepotřebují vůbec zalévat, plně si vystačí s přírodní závlahou. Množí se pomocí dceřiných netřesků, které neustále rozšiřují a zhušťují původní trs. Chceme-li je rozsadit, oddělíme malou rostlinku i s kořenovým výběžkem a zapíchneme ji do hlíny. Aby se dobře ujaly, je dobré začít už na jaře.

Ochrana
Všechny druhy netřesků rostoucí planě na našem území jsou zákonem chráněny.

Zajímavosti
Tato dužnatá rostlina obsahuje ve svých listech obdobné látky jako například aloe, takže ji lze prakticky stejným způsobem využít i v lidovém léčitelství. Šťáva obsažená v dužnatých listech má široké vnitřní i vnější použití. Z listů vyluhovaných ve vodě získáme lahodný nápoj působící proti horečce a astmatu. Čerstvě vylisovaný hustý roztok lze použít jako kloktadlo při zánětu úst, můžeme s ním však také potírat kuří oka. Budeme-li vařit lístky s vepřovým sádlem, získáme mast k potírání pohmožděnin a drobných ran. Oloupaný list se též dá použít jako náplast při požahání kopřivou nebo po bodnutí hmyzem.

-šum-
Foto: www.profimedia.cz